Jirka Rys na Iron Manovi v Hradci
Jirka Rys je další ze sportovců, které můžete znát z našeho podcastu. V něm se rozpovídal i o své pohokejové kariéře, tedy závodech v běhu a triatlonu. V minulých dnech se zúčastnil historicky prvního závodu série Iron Man v ČR, který se konal v Hradci Králové. Jirka vám přiblíží svůj zážitek na následujících řádcích.
V neděli 18.8.2024 se konal v Hradci Králové historicky první ročník Iron Mam triatlon, který jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Pro tento závod jsem se rozhodl jít Olympijskou distanci - 1,5km plavání, 40km kolo a na závěr 10km běh, ale hezky popořádku.
Ještě taková zajímavost. Oproti ostatním závodům, tady musíš mít veškeré svoje věci v depu o den dříve než začíná závod. Já mám rád, když na závod dorazím hodinu předem registruju se, uložím věci do depa a hurá na trať, takže tento způsob mi upřímně moc neseděl. Do Hradce jsem tedy dorazil v sobotu okolo 20:45. Na registraci byl trošku zmatek, ale nakonec vše proběhlo OK. Na helmě mám přilepené svoje zavodní číslo 2054, vše nachystané a mířím do depa. V depu se člověk moc dlouho nezdrží, já osobně tam strávím cca 10 minut a mám vše nachystané. Pro tentokrát jsem zvolil přespat v Hradci, protože můj závod startoval v 8:00 a vrátit se na otočku domů mi nedávalo žádný smysl.
Je to tu neděle a race day! Budíček jsem měl na 6:00, dal jsem si v pohodě snídani a vyrazil na start závodu. Počasí nám přálo, teplota vody i vzduchu naprosto ideální pro závod. V rychlosti jsem vše zkontroloval, v hlavě jsem si 2x přehrál scénář závodu a mohlo se jít pomalu na to. Plavání bylo, jak pro mě, tak určitě i pro spoustu závodníků, celkem zajímavá a příjemná novinka, kvůli tomu, že se plavalo v Labi a startovalo se po třech závodnících s pěti vteřinovým intervalem, tak to zaručovalo pohodlnou plavbu bez zbytečného strkání, kopání a topení. Do vody skáču na cca 30. pozici a začínám pomalu čeřit vodu. Od začátku jsem se cítil ve vodě výborně a začal jsem kosit jednoho závodníka za druhým. Posledních 250 m jsem trošku zvolnil a pomalu jsem si přehrával svoji cestu z vody do depa a následnou druhou disciplínu.
Plavání - celkem 24 minut a prozatím jsem držel celkově 8. až 9. pozici. Můj předzávodní plán byl okolo 25 minut, takže dobrá zpráva na začátek. Mám odškrtnuto. Z vody mažu do depa, rychle sundat neopren, nasadit tretry, helmu a hurá na kolo. Prvních 20 km se skoro celou dobu stoupalo do mírného kopce, navíc foukal trošku protivítr, takže to ze začátku nebyl žádný velký fofr. Za to druhá půlka cyklistické části slibovala jiné kafíčko. Frčelo se z kopce, navíc po větru, takže bez nějaké zbytečné námahy mám na tacháči rychlost pořád přes 40 km/h, v některých úsecích i přes 50 km/h. Trať dlouhou 40 km jsem tedy profrčel za 1 hod a 2 min, poslední 2 km se jelo opatrně, vyzout se z bot a dát si pozor, ať to ještě někde zbytečně nepoložím. Můj předzávodní scénář byl okolo 1 hod +-, takže další mise splněna. Mířím s kolem znovu do depa a chystám se na poslední část dnešního závodu. V depu si tentokrát dávám trošku na čas, na běh si beru ponožky něco málo k občerství a jdu do toho.
Dnes to byl můj den, takže jsem si věřil, že mírnou ztrátu z depa doženu. Prvních 5 km jsem běžel velice slušně a držel jsem tempo okolo 3:40 min. na km. Celkově držím 6 až 7 pozici a 1. místo ve své kategorii 30-34 let, skoro s tří minutovým náskokem na druhého. Mířím na náměstí všude spousta lidí a parádní atmosféra mě hnala pořád dál. Zde ovšem nastala celkem kuriózní a pro mě nepříjemná věc. Měl jsme totiž dostat náramek a pořadatelé mě měli nasměrovat do druhého běžeckého okruhu. Bohužel, slečna, která měla tento úkon na starost měla na svém telefonu zřejmě jiné starosti a nechala mě běžet do cíle. V cíli samozřejmě velké gratulace, ale já věděl že to je špatně. Pořadatel řešil, jak celou tuhle nepříjemnou situaci vyřešit, bohužel nikdo si s tím nevěděl rady a já tam stál jako kůl v plotě asi 5 minut. Pak mi bylo řečeno, ať se vrátím zpátky na trasu a zkusím si to nějak doběhnout... Nebudu lhát, zklamání bylo fakt obrovské, z parádně rozjetého závodu se stal rázem boj o nějaké slušné umístění. Já ale nedávám svoji kůži jen tak lacino a po několika celkem ostrých nadávkách jsem zatnul zuby a snažil se běžet jako o život a stahovat ztrátu co to jen šlo!
Do cíle nakonec přibíhám na celkovém 15. místě, což znamenalo 2. místo ve své kategorii. Nakonec to tedy nedopadlo úplně tak hrůzostrašně, ale zklamání tam prostě bylo. Nedá se nic dělat i takové věci sport přináší. Největší chybu beru sám na sebe, jsem závodník a takové věci si musím do příštích závodů víc pohlídat.
Děkuji, že jste si přečetli můj blog a těším se na nějaký další z jiného závodu. Snad se mi podaří minimálně stejné umístění jako teď. Mějte se hezky a sportu zdar!
Autorem je Jiří Rys - bývalý hokejista a současný triatlonista
Bolkacast můžete sledovat na sociálních sítích a poslouchat na YouTube nebo v podcastových aplikacích.